Žijete v přelidněném bytě? Podle evropských měřítek možná ano!

Definice, která vás možná zvedne ze židle

Pojem „přelidněnost“ ve vás možná vyvolá představu newyorské ulice nebo asijského velkoměsta, ale v souvislosti s bydlením ve státech Evropské unie jde o čistou matematiku. Aby domácnost nebyla označena za přelidněnou, musí mít k dispozici minimální počet obytných místností podle přesného klíče.

Pravidla jsou neúprosná: jedna společná místnost pro všechny, jedna ložnice pro každý pár dospělých, vlastní pokoj pro každého dospělého nad 18 let a speciální nároky na dospívající děti různého pohlaví.

Modelový příklad: Proč pět lidí potřebuje pět pokojů?

Jak by naplnila tyto požadavky rodina se třemi dětmi, kde spolu bydlí otec, matka, dcera (13 let) a dva synové (11 a 19 let)? Zatímco většina českých rodin by tuto situaci řešila bytem 3+1 (jeden pokoj pro rodiče, jeden pro dceru, jeden pro kluky), evropská měřítka vyžadují mnohem víc:

• obývák jako společnou místnost pro všechny,
• ložnici  pro rodiče,
• pokoj pro syna (19) – jako dospělý musí mít vlastní pokoj,
• pokoj pro dceru (13) – nemůže být v pokoji s bratrem, protože je opačného pohlaví a starší 12 let,
• pokoj pro syna (11) – nemůže mít pokoj se sestrou, ale ani se starším bratrem, protože ten už je dospělý.

Podle EU by měla rodina bydlet v bytě 5+kk nebo 5+1. Pokud ho nemá, oficiálně žije v přelidněném bytě. Pořídit takové bydlení je však pro většinu domácností těžké. K pronájmu se mnoho takto velkých bytů nenabízí, a pokud ano, je nájem tak drahý, že si ho málokdo může dovolit.

. | Shutterstock

Nejvíc se v bytech tísní lidé v Praze

Ačkoliv jsou evropská měřítka po řadu českých rodin nadstandardem, ve srovnání s ostatními státy EU na tom nejsme s přelidněností bytů nijak zle. „V roce 2023 bydlelo v přelidněných bytech přibližně 16 % obyvatel. Největší podíl obyvatel v přelidněných domácnostech byl zaznamenán v Praze (25,0 %) a dále v Moravskoslezském (20,0 %) a Olomouckém kraji (18,0 %). Naopak nejméně jich bylo ve Zlínském (8,2 %) a Libereckém kraji (10,6 %),“ uvádí Zpráva o dostupnosti bydlení , kterou každoročně sestavuje Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR).

Podle zprávy MMR přelidnění zasahuje nejvíce domácností v nájemním bydlení (38,1 %), samoživitele a samoživitelky (36,1 %) a domácnosti s nejnižšími příjmy (30 %). Naopak nejméně přelidněné jsou domácnosti seniorů (5,4 %) a také domácnosti bydlící ve vlastním (10,5 %).

Sousedské srovnání: Kdo je na tom hůř?

Přísná evropská měřítka zřejmě vychází z podmínek, jaké vládnou u našich západních sousedů. Zatímco u nás i v dalších východoevropských zemích vznikaly od druhé poloviny 20. století „univerzální“ byty 3+1, kde se počítalo s tím, že dvě děti budou v jednom pokoji bez ohledu na pohlaví, na Západě se stavěly byty pro rodiny s důrazem na individualitu (více menších pokojů).

V Německu dnes žije v přelidněných bytech jen 11 % lidí a standard „každý svůj pokoj“ je tam běžnou normou. Pokud sourozenci pokoj sdílejí, je to často vnímáno jako dočasné řešení, nebo jde o důsledek extrémně drahého nájemného ve velkoměstech, jako je Mnichov nebo Berlín.

Naši východní sousedé jsou na tom mnohem hůř – na Slovensku žije podle evropských kritérií v přelidněných domácnostech přes 30 % lidí a v Polsku dokonce 34 % obyvatel.

„Nejhůře si v tomto indikátoru vedou Lotyšsko a Rumunsko, kde se podíl lidí žijících v přelidněných domácnostech pohybuje i nad 40 % populace,“ uvádí Zpráva o dostupnosti bydlení MMR. „Naopak na Maltě, v Nizozemsku nebo v Irsku je míra přelidnění méně než 5 %.“